Velikonoce na Slovácku – 2. díl
Slyšeli jste o drátované krajce?
Drátkované kraslice
- Uherské Hradiště – Mařatice
Lenka Durďáková k nejrůznějším výtvarným technikám tíhla už od útlého dětství, přesto tu „svou“ našla až v roce 2005, kdy se s definitivní platností přestěhovala na Slovácko. „Do kraje, kde se doposud ctí tradice, kde lidé nezapomínají na své kořeny a dílo svých předků mají v trvalé a přirozené úctě,“ říká ke svým začátkům Lenka Durďáková. Během jediného kurzu, dá se říct náhodně vybraného, kde se naučila základní principy a postupy drátování, kouzlu jemného drátku a krajky, která vzniká, podlehla. Začátky nebyly jednoduché, ale jakmile se technika základního vzoru vyprecizovala a vypilovala, bylo možné pomýšlet i na vzory vlastní, více zdobné, jemné, drobné. Dnes se mimo základních vzorů věnuje i drátované krajce, kterou zatím zdobí jen kraslice pro potěchu oka. Jak sama tvrdí, přestože se nejedná o tradiční techniku zdobení kraslic, řemeslo drátování vychází skutečně z původně tradičního a typického „drátenictví“ ve smyslu drobných oprav kuchyňského nádobí, zejména hrnků, mis, džbánků.
Ruční práce stále nejsou dobře doceněny
Jak dlouho se věnujete řemeslu a jaká byla vaše cesta k němu?
Řemeslu se věnuji od roku 2005, tedy 19 let. Minimálně 2 roky ale trvalo, než jsem si vše pořádně „osahala“, vyzkoušela pevnosti a tloušťky drátků a vyvzorovala to, s čím jsem byla spokojená. Základy mých kreativních nápadů dnes zpětně vidím v raném dětství. Od malička jsem byla zvídavá, temperamentní, s potřebou tvořit. V okamžiku, kdy jsem se sem přestěhovala, byla jsem Slováckem nepopsaný list a zdejší atmosféra mě pohltila. Dnes můžu říct, že mě práce s drátkem naplňuje, baví, přináší radost dalším lidem, a to je asi nejvíc.
Předáváte své řemeslo dále? (např. potomkům nebo jsou-li zájemci z řad veřejnosti)
Moc ráda, převážně na několika málo akcích pro školy a školky vždy před Velikonoci. Na začátek ale vždy upozorňuji, že tato technika je o trpělivosti a preciznosti. Ty dnes bohužel chybí i mnohým dospělým. Přirozeně se o techniku drátovaní začaly zajímat i moje děti. Poradí si velmi dobře se základním vzorem a začínají i s kreativnějším pojetím. Vlastně se dost těším na jejich nový, vlastní směr.
Jedná se o koníček či obživu – kdy máte případně čas se tomu věnovat?
Budu upřímná – řemeslo v tomto drobném pojetí a zpracování rozhodně není na uživení. Ruční práce stále ještě nejsou dobře doceněny, zejména s ohledem na náročnost a délku zpracování.
Jak dlouho trvá vyhotovení 1 kraslice?
Základní vzorek je jednoduchý, zabere 30-40 minut čistého času. Vzorky složitější trvají i 2 hodiny a více. Práce navíc začíná hodiny předtím, než poprvé do ruky vezmu drátek – u čištění výfuků, desinfekce, vysoušení.
Z čeho čerpáte inspiraci při tvorbě vzorů?
Drátek je velká výzva. Každý vzorek musí být přesně dopředu navrhnut, propočítána očka, provázanost na další část vzorku. Rozhodně ne všechno lze do techniky přenést. Technika se taky pojmenovává jako „šitá krajka“ a to je motiv, který každý vzorek provází.
Jak jste slavili v dětství Velikonoce? Dodržujete tyto zvyky dodnes?
Co si pamatuju ze školních let, tak Velikonoce jsme trávili v klidu s rodinou. Do školy jsem dojížděla daleko, a stejně daleko to měli kluci i k nám. Žádná auta, pěkně pěšky, až mi to někdy bylo líto. Přesto nikdy nechyběla vajíčka obarvená v cibulovém nálevu s negativním otiskem jarních květin, bílý ubrus, beránek, stužky, pokora, klid. Děti vedu k dodržování tradic, které budou vždy součástí jejich vlastní identity, budou vypovídat o jejich vztahu ke své domovině, Slovácku. A to nejen v řemesle.
Malérečka, ekonomka i folkloristka
Batikované kraslice
- Uherské Hradiště
Výrobě kraslic se paní Gaťáková Kolajová věnuje od roku 1991. „Ačkoliv nepocházím z rodu, který by se zdobením kraslic zabýval, stala jsem se malérečkou. Vždy jsem tíhla k folkloru a k tradicím. Když jsem zůstala doma s dětmi, tak jsem zjistila, že sousedka (paní Filípková) dělá kraslice pro Ústředí lidové umělecké výroby (ÚLUV) Uherské Hradiště. Vybídla mě, abych to zkusila. Jakmile jsem zlepšila techniku, vzali mě také do ÚLUV,“ přibližuje začátky své tvorby paní Gaťáková Kolajová. Taje malování kraslic si nenechává jen pro sebe. Když jí to čas dovolí, zasvěcuje do nich při předváděcích akcích školáky i dospělé, aby tradice zdobení tradičních slováckých symbolů Velikonoc nezanikla. V ÚLUVu pracovala 10 let. Postupem času začalo být těžké sehnat odbyt, ÚLUV skončil, a tak musela hledat další zaměstnání. Je vystudovanou ekonomkou, ale později začala pracovat ve školství. Kraslice nyní vyrábí po práci. Její kraslice jsou taktéž celoročně v kamenné prodejně Tradičního výrobku Slovácka.
Mám radost, že něco vzniká
Předáváte své řemeslo dále? (např. potomkům nebo jsou-li zájemci z řad veřejnosti)
Dcera zkoušela vyrábět kraslice, ale nechtěla v tom pokračovat. Alespoň láska k folkloru jí zůstala. Doufám, že až vyroste vnučka, mohla by v tomto řemesle pokračovat ona. Moc ráda bych znalosti předala, aby tato tradice nezanikla.
Jak dlouho trvá vyhotovení 1 kraslice?
Pokud budu počítat pouze samotné malování kraslice, tak udělám 4–5 kraslic za hodinu. U složitého vzoru namaluji jen 3–4 kraslice. Ale celému procesu předchází ještě důkladná příprava vajíčka samotného.
Z čeho čerpáte inspiraci při tvorbě vzorů?
Jsem hrdá na to, že stále držím stejné etnograficky čisté vzory. Tvořím celkem 11 vzorů, rozdělují se do třech oblastí – popovské, hradišťské a Nové Město na Moravě. Například vzor tulipánu byl symbol věrnosti a kříž symbol věčnosti. Vzor srdíčka s ptáčkem byl z figurální kraslice. U těchto červených batikovaných kraslic je vždycky vajíčko přepůlené dělící čárou takzvanou cestou.
Co symbolizuje červená barva na Vašich kraslicích?
Červená barva ochraňovala od pověr před démony a zároveň symbolizovala lásku a život. Dříve naši předci barvili kraslice použitím slupek od cibule nebo červené řepy a octem.
Co Vás při tvorbě nejvíce baví?
Mám radost, že něco vzniká, že tu může po mně něco zůstat. Při tvorbě si velmi odpočinu. Nabíjí mě energií i přímý prodej na jarmarcích. Ráda lidem i vysvětluji techniku. Dětem říkám, že když barví látku, tak tam kde chtějí mít bílý pruh, omotají provázek. My na kraslicích, tam kde chceme mít bílé místo, musíme zakrýt voskem.
Jak jste slavili v dětství Velikonoce? Dodržujete tyto zvyky dodnes?
Maminka pocházela ze Srbska, dělali jsme mramorová vajíčka – omotaná cibulovými slupkami, gázou a uvařená. Ráno nás maminka probudila a volala „Pojď honem, byl tu velikonoční zajíček.“ Na chodbě byly nachystány talířky s vajíčky, čokoládou a všude byla roztroušená tráva. Jako děti jsme rádi věřili, že ji tam nechal zajíček. Později k nám začali chodit šlaháči z folklorních souborů, ve kterých jsem účinkovala. Teď se na Velikonoce scházíme celá rodina a hodně zpíváme.
Kam všude se Vaše kraslice dostaly?
Do Ameriky, Francie, na Nový Zéland.
Veronika Friedlová
