Jedinečné setkání tvůrců českého a japonského modrotisku

Začátkem nového roku proběhla ve Strážnici jedinečná akce. Ve dnech 9. – 10. 1. 2020 tam přijela delegace z Japonska. Do projektu byly zapojeny dvě střední školy – střední škola v Tokušimě, Střední škola Strážnice, modrotisková dílna Danzinger a Strážnický modrotisk.

Vše započalo už v létě, kdy paní Rie Ogawa z Japonska, která je pravidelnou zákaznicí Strážnického modrotisku a provozuje značku Violka, oslovila dílnu Strážnický modrotisk, s nápadem propojit japonské a české kultury za účasti studentů. Reakce byly velmi pozitivní, a tak mohly být započaty přípravy. „Vidíme potenciál nejen v propagaci modrotisku a složitosti technologie, ale zároveň v propojení české a japonské kultury, zvlášť vezmeme-li v potaz, že právě v Japonsku má toto prastaré řemeslo kořeny.“ vysvětluje své nadšení z projektu paní Gabriela Bartošková ze Strážnického modrotisku.

K úspěšnosti nápadu nahrávala skutečnost, že paní Rie Ogawa získala na podporu projektu grant. Na japonské straně oslovila střední školu v Tokušimě, která se zabývá barvením látek a dokonce si sami pěstují přírodní, vysoce kvalitní indigo. První den ve Strážnici absolvovaly japonské studentky odbornou přednášku paní Kláry Jurkové, na téma Exkurz do ornamentiky československého modrotisku. Následoval tiskařský workshop v dílně Strážnického modrotisku. Studentky se seznámily s procesem barvení a na vlastní pěst si pak mohly vyzkoušet samotný tisk formami.

Vznikly tak originální kousky – každá studentka si pro tento účel přivezla kus oblečení nebo oděvní doplněk.

Následující den se role vyměnily – tentokrát japonská strana vzdělávala tu českou. Připravili si přednášku o technice, kterou nazývají Awa-ai. Pro výrobu barvící tekutiny využívají právě vypěstované přírodní indigo. Proces je poměrně složitý, je například nutné dodržovat správný poměr vody a přísad, teplotu vody, která musí mít přesně mezi 55 – 60°C nebo způsob a rychlost míchání.

Výsledek ale stojí za to, obzvlášť pokud se podaří látku pěkně navázat. Vznikne tak batika, japonsky Šibori. K tomu používají hned několik zajímavých způsobů. Všechny tyto způsoby byly podrobně popsány a demonstrovány, načež se strážnické studentky chopily díla a výsledek byl velmi vydařený.

Říkáte si, jak mezi sebou obě strany komunikovaly? Světe div se, právě ze Strážnice pochází velmi talentovaná studentka Japonštiny, Barbora Ševčíková, která zajistila veškerý překlad i tlumočení na profesionální úrovni.

„Jsme velmi vděční za nové zkušenosti spjaté s tímto projektem, a rádi bychom tím řekli celému světu, že je naše dílna podobným projektům a spolupráci otevřená.“ dodává Gabriela Bartošková.

Mimo nabyté znalosti o technikách barvení či tisku, zahrálo nemalou roli také obohacení kulturní. Přejeme všem účastníkům, aby jim toto jedinečné setkání bylo dlouholetou inspirací.