Památky a historie

Pro Luhačovice jsou typické zejména stavby architekta Dušana Jurkoviče, které tvoří jádro městské památkové zóny. K místním raritám ale patří také například Bruselská fontána od Jana Kavana.

Začátkem 20. století slovenský architekt Dušan Jurkovič, inspirován valašskou architekturou, dodal lázním osobitý ráz hrázděné architektury. Jeho dílo reprezentují stavby - Vodoléčebný ústav s lázeňskou plovárnou a slunečními lázněmi, Jurkovičův dům, secesní objekt na bočních průčelích s freskou sv. Cyrila a Metoděje, dům Jestřábí, vila Chaloupka, vila Valaška, které dnes slouží jako lázeňské hotely.

Luhačovický barokní zámek s kaplí tvoří malebný komplex ze druhé čtvrtiny 18. století. V současnosti je využíván pro potřeby školství a volnočasových aktivit dětí a mládeže.

Kaplička svaté Alžběty byla vystavěna v roce 1795, na její fasádě je zpodobněn znak hraběcí rodiny Serenyiů. Kaple je nejstarší stavbou lázeňského středu, naopak mezi novější dominanty města patří kostel svaté Rodiny (1997).

Nejmonumentálnější stavbou Lázeňského náměstí je Velká kolonáda s prameny Amandky a Vincentky. Kolonáda je 130 metrů dlouhá a 13 metrů široká a byla postavena podle návrhu brněnského architekta O. Pořísky.

Do lázeňského parku byla přenesena v roce 1960 slavná Bruselská fontána (vytvořil ji Jan Kavan, byla převezena ze světové výstavy EXPO 58 v Bruselu, proto název Bruselská).

Malebný ráz dotváří řada soch, např. sv. Gottharda u zdi zámeckého parku, busta L. Janáčka, náhrobek Betty Smetanové, vdovy po slavném skladateli, a božích muka, která jsou postupně restaurována a dokládají mimo jiné zručnost předků.

Památky lidové architektury lze také najít i v integrovaných částech Luhačovic a obcích, které spadají do specifické folklorní oblasti označované Luhačovské Zálesí. Např. v Kladné Žilíně se jedná o dřevěnou zvoničku a v části Polichno je to sklípek u č.p. 49 s komorou.

V roce 1990 bylo historické jádro města prohlášenou městskou památkovou zónou.

Stručná historie obce

První stopy osídlení dokládají archeologické nálezy v Oboře u Luhačovic již v 7. a 8. století. Kraj však nebyl po staletí trvale obydlen. Byla to pohraniční oblast, sužována mnoha nepřátelskými vpády, které i v dalších staletích ztěžovaly život vesnic a osad.

V r. 1261 byl v okolí města postaven proti vpádům Tatarů hrad Engelsberk a asi o sto let později hrad Starý Světlov. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1412, kdy obec získal rod Šternberků, sídlící tehdy na Lukově. V roce 1590 náležely Luhačovice rodu Bartodějských z Bartoděj. Po Bílé Hoře propadly konfiskaci a získal je Maxmilián z Lichtenštejna, který je v roce 1629 odprodal Gabrielovi Serenyimu, v jehož rodě zůstaly do roku 1945.

Serenyiové zde v roce 1736 postavili barokní zámek. Zdejší „slané” léčivé vody vešly ve známost až po roce 1669, kdy je popsal brněnský doktor Hertod z Todtenfeldu. Hrabě Vincenc Serenyi postavil v roce 1789 první dřevěné koupelny s kabinami i hostinec pro hosty a v roce 1809 již Luhačovice měly svého lékaře, pokoje a promenádu. K největšímu rozmachu lázní došlo za pokračovatele Serenyiů – hraběte Jana (1811–1854), který, mimo jiné, prameny pojmenovává křestními jmény svých mužských předků a tato pojmenování jsou většinou dochována dodnes.

Novou érou v historii lázní představuje založení Akciové společnosti lázní luhačovských MUDr. Františkem Veselým, který přizval ke spolupráci slovenského architekta Dušana Jurkoviče. Ten inspirován valašskou architekturou dává lázním charakteristický styl, který reprezentují stavby jako Vodoléčebný ústav nebo Jurkovičův dům. Počátkem století vzniklo také lázeňské divadlo, secesní Dům Bedřicha Smetany a byly otevřeny i rašelinné a sirné lázně. V roce 1936 Luhačovice byly povýšeny na město a pyšní se pobytem mnoha slavných osobností – mj. skladatele Leoše Janáčka a spisovatele Františka Kožíka.

Nezapomeňte navštívit

Akce

Informace o projektu: „Cielené školenia, kurzy a tvorba spoločných marketingových produktov - podpora rastu cestovného ruchu v cezhraničných regiónech“
Freepoint - internet za 250 Kč (bez DPH) měsíčně
jantarová stezka
Projekt je spolufinancován z prostředků Evropské Unie
Tento projekt je spolufinancován Evropským fondem pro regionální rozvoj,
Ministerstvem pro místní rozvoj a Zlínským krajem