Památky a historie

Zlín patří k oblíbeným cílům milovníků moderní funkcionalistické architektury. Nejcennější objekty chrání zdejší městská památková zóna. Ve městě a jeho místních částech se ale najdou i mnohem starší památky, jako je středověký hrad.

Působením významných architektů (J. Kotěra, F. L. Gahura, V. Karfík, M. Lorenc) získal Zlín evropsky ojedinělý charakter funkcionalistického města, který nemá obdoby v celé Evropě. Charakteristikou většiny dominantních staveb ve městě jsou typické neomítnuté červené cihly, které jsou základním stavebním prvkem všech objektů, železobetonový skelet, rovná střecha a ocelová okna. Ve městě vyrostly i typické kolonie Baťových jednodomků, dvojdomků a čtvrtdomků určené pro ubytování dělníků. Postaveny tak byly celé městské čtvrti – Zálešná, Podvesná, Letná, Lesní čtvrť nebo Díly. Většina objektů je dnes součástí městské památkové zóny.

K historickým objektům patří zdejší zámek, který stojí na místě bývalé středověké tvrze. Původně renesanční objekt byl v 18. století přestavěn do barokní podoby. Poslední přestavba na počátku 20. století však necitlivě změnila jeho vzhled. V současné době v zámku sídlí Galerie Václava Chada.

Zlínský mrakodrap, známý jako „jedenadvacítka“, byl dokončen v roce 1938 podle projektu architekta Vladimíra Karfíka. Tato 77,5 m vysoká budova byla před válkou nejvyšším objektem v Československu. Skutečnou technickou lahůdkou je výtah (kancelář šéfa firmy) o rozměrech 6 x 6 metrů s klimatizací a s umývadlem. Samozřejmostí je potrubní pošta či podlahové zásuvky elektrického proudu. Vrcholné Karfíkovo dílo je dnes národní kulturní památkou období funkcionalismu.

Při požáru v roce 1921 byla vážně poškozena budova tehdejší radnice na náměstí Míru. Proto v roce 1923 nechali Zlíňané na stejném místě postavit budovu novou podle architektonických návrhů akademického architekta a sochaře F. L. Gahury. Jeho dílem je i socha kováře na severní straně nárožní budovy.

Dům umění ve Zlíně, původní Památník Tomáše Bati, byl dříve sídlem galerie výtvarného umění a zlínské filharmonie. V závěru roku 2010 se Filharmonie Bohuslava Martinů přestěhovala do nově postaveného Kongresového centra Zlín, v roce 2013 galerie do 14I15 Baťova institutu. V současné době se připravuje rekonstrukce památníku do původní podoby a měl by také sloužit k původnímu účelu – tedy k připomenutí památky Tomáše Bati.

Vila Tomáše Bati se začala stavět v roce 1909 a o dva roky později ji dokončil profesor pražské Akademie výtvarných umění architekt Jan Kotěra, zakladatel moderní československé architektury. Na parkových úpravách se podílel pražský zahradní architekt František Thomayer. Vila je sídlem Nadace Tomáše Bati. Prohlídky jsou možné po objednávce pouze pro školy a skupinky lidí, jinak je zde pro veřejnost zavřeno.

Nový městský hřbitov nechal počátkem 30. let vybudovat Tomáš Baťa podle návrhu architekta F. L. Gahury. Lesní hřbitov byl koncipován na roštovém pravoúhlém půdorysu jako společný ústřední hřbitov pro obce Velkého Zlína. Dominuje mu kamenný kříž s Gahurovou plastikou Ukřižovaného Krista v průsečíku os. Podnikatel Tomáš Baťa a pilot A. Brouček byli po leteckém neštěstí jedni z prvních pohřbených.

Trantírkův dům, nárožní činžovní objekt, byl vystavěn na začátku 40. let v samém středu Zlína. Přízemí bylo vyhrazeno bohatě proskleným obchodním plochám, v dalších čtyřech patrech byly nadstandardní byty. V 90. letech 20. století byl vypracován návrh na rekonstrukci a dostavbu celého komplexu.

Římskokatolický kostel sv. Filipa a Jakuba pochází pravděpodobně z 15. až 16. století a je jednou z dominant města. Jeho dnešní podoba vznikla po přestavbě v letech 1800-1830. Oproti barokní podobě má širší a vyšší hlavní loď, okna jsou darem zlínských farníků. Ve zvonici jsou ocelové zvony z Vítkovic a varhany od bratří Riegrových z Krnova.

Architektura evangelického kostela je pojata střídmě a jednoduše. Stavbě dominuje štíhlá věž zvonice navazující na dvě hranolovité stavby. Autorem projektu je architekt Vladimír Karfík.

Hrad v místní části Malenovice patří k několika málo dochovaným památkám středověké architektury v této oblasti. V současnosti jsou zde umístěny expozice Muzea jihovýchodní Moravy.

V místní části Štípa byl v 18. století vystavěn chrám narození Panny Marie – významné poutní místo. A východně od Štípy stojí větrný mlýn, památka lidové architektury.

V roce 1990 byla ve Zlíně vyhlášena městská památková zóna. Důvodem pro její vyhlášení byla ucelená výstavba budov ve funkcionalistickém stylu.

Stručná historie obce

Historie města sahá daleko do středověku. První písemná zmínka se pojí k roku 1322, kdy byl Zlín řemeslnicko-cechovním střediskem pro okolní valašské osídlení, živící se převážně pastevectvím. Zlín byl sídelním městem majitelů panství a žil postupným rozvojem městské samosprávy. Změnu v tomto poklidném vývoji přinesla až průmyslová revoluce.

Důležitým mezníkem zlínské historie se stal rok 1894, kdy zde byla založena obuvnická firma rodiny Baťových. Díky zcela výjimečnému růstu a prosperitě firmy a vlivu Tomáše Bati, který byl také starostou města, se Zlín stal v meziválečném období moderním městským centrem, vynikající architektonickým stylem i životním tempem. Enormní meziválečná stavitelská činnost T. Bati a jeho týmu renomovaných architektů (J. Kotěra, F. L. Gahura, M. Lorenc, V. Karfík) proměnila pětitisícové městečko v aglomeraci unikátní funkcionalistické architektury s 43 500 obyvateli. Baťova podnikatelská tradice a vhodná geografická poloha jsou dva z více faktorů, které ovlivnily skutečnost, že po změně politického režimu v roce 1989 nastal ve Zlíně prudký růst podnikatelsko-obchodních aktivit, které dnes daleko převyšují republikový průměr.

Nezapomeňte navštívit

Akce

Informace o projektu: „Cielené školenia, kurzy a tvorba spoločných marketingových produktov - podpora rastu cestovného ruchu v cezhraničných regiónech“
Freepoint - internet za 250 Kč (bez DPH) měsíčně
jantarová stezka
Projekt je spolufinancován z prostředků Evropské Unie
Tento projekt je spolufinancován Evropským fondem pro regionální rozvoj,
Ministerstvem pro místní rozvoj a Zlínským krajem