Pastorační dům je přístavbou ke stávající faře v blízkosti dominanty obce - farního kostela zasvěceného sv. Jakubovi Staršímu.

S návrhem stavby Pastoračního domu přišel někdy v průběhu roku 1997 tehdejší farář P. Jaroslav Sládek. Stavbu navrhoval z několika důvodů, mezi nimiž nejdůležitější byly využívání pro pastorační účely farnosti a stmelení farnosti při společném díle. Později se k myšlence stavby Pastoračního domu připojila i myšlenka vybudovat v jeho prostorách i pamětní síň služebníka Božího P. Antonína Šuránka.

Na jaře 1998 byl jako vhodné stavební místo vybrán pozemek farního dvora, na kterém stály staré chlévy. Byl osloven pan architekt ing. Ondračka z Veselí nad Moravou. Pan ing. Arch. Ondračka v průběhu roku 1998 předložil a konzultoval s Pastorační a ekonomickou radou farnosti návrhy projektu na stavbu, ze kterých byl na jaře 1999 vybrán projekt, který podle mínění a představ většiny vyhovoval. Ve farnosti se objevovaly hlasy, které byly zásadně proti. Po zveřejnění architektonické studie vystavením v kostele se však už vážné výhrady neobjevily. Stavební plány podle studie zpracoval ing. Titl. V srpnu roku 1999 se začalo s bouráním hospodářských budov. K uskutečnění díla bylo však třeba najít ochotného člověka, který bude bdít nad stavbou, vyřizovat potřebné záležitosti i zajišťovat pomoc brigádníků. Velmi důležitou myšlenkou bylo zaměstnat některého ze zedníků, aby práce na stavbě soustavně pokračovaly. Obě myšlenky se podařilo naplnit, když souhlas s pracemi dali a díla se ujali otec a syn Machovi, místní farníci. A tak mohli v březnu 2000 započít výkopové práce základů.

Ke stému výročí narození P. Antonína Šuránka se Pastorační dům podařilo dokončit a 1.června 2002 byl slavnostně otevřen Mons. Janem Graubnerem - arcibiskupem olomouckým. Bez štědrosti, velkorysosti a obětavosti místních farníků i dalších dárců by byl termín dokončení vážně ohrožen. Srdečné Pán Bůh zaplať a šuránkovské „Pán Bůh nezůstane nikomu nic dlužen“.

Část Pastoračního domu slouží jako expozice o životě a díle našeho rodáka P. Antonína Šuránka u něhož byl ukončen diecézní proces jeho kanonizace (svatořečení) a byl postoupen do Vatikánu.