Tradice Velehradu sahá do počátku 13. století, kdy tady v roce 1205 moravský markrabě Vladislav Jindřich založil první původně románský cisterciácký klášter na Moravě. Se stavbou kláštera bylo započato okolo roku 1220. Klášter byl ve 14. století upravován goticky. Mohutný areál kláštera, prelatury a kostela uzavíral ze tří stran rozsáhlé nádvoří. Východní část sloužící prelatuře byla vystavěna v druhé polovině 17. století a počátkem 18. století, posléze byla přestavěna roku 1764. Dlouhé západní křídlo bylo stavěno ve dvou stavebních etapách. Starší část pochází z poslední čtvrtiny 17. století, mladší byla postavena v druhé polovině 18. století. K barokním konventním budovám bylo roku 1900 přistavěno spojovací křídlo, v jehož přízemí byl zbudován velký sál, tzv. Slovanská dvorana, kde byly konány různé oslavy, unionistické sjezdy atd. Ke klášternímu areálu patřila přiléhající rosáhlá zahrada a hospodářský dvůr. Na honosné barokní výzdobě klášterního komplexu se podíleli přední umělci své doby. Roku 1784 byl klášter v rámci josefínských reforem zrušen a v 19. století přestavěn v barokní zámek. V roce 1883 se znovu stal majetkem církve. V klášterním komplexu byl roku 1953 umístěn ústav Vincentinum z Prahy - Břevnova, určený pro duševně a tělesně postižené osoby.

Dominantou klášterního komplexu je bazilika Nanebevzetí Panny Marie. Nedílnou součástí areálu je kaple sv. Cyrila a Metoděje (lidově zvaná Cyrilka). Sochy sv. Bernarda a sv. Luidgardy, které jsou dnes umístěny u hlavního vstupu do kláštera stály původně na barokním mostě přes Salašku, jsou dílem sochaře Ondřeje Schweigla. Za pozornost stojí rovněž mariánský sloup, který nechali vystavět velehradští obyvatelé jako poděkování Panně Marii za odvrácení morových ran. Kaple sv. Vendelína v rohu zahradní zdi je vyzdobena sousoším světce od Františka Hirnleho z roku 1715.