Nynější raně barokní kostel byl vystavěn na místě původního v letech 1640 – 1643 Milotou ze Zástřizl. Jednalo se o jednolodní stavbu s valenou klenbou a pasy, která byla v letech 1921 – 1922 proložena příčnou lodí od uherskohradišťského architekta Dominika Feye. Hranolová věž v západním průčelí má novější cibulovou střechu s původně šindelovou lucernou z roku 1806, dnes pokrytou měděným plechem.
Vnitřní zařízení kostela je barokní a pozdější. Hlavní oltář je doplněn cennou kopií obrazu sv. Martina malíře Van Dycka, kterou pořídil malíř Karel Žádník. Boční oltáře Panny Marie a Jana Nepomuckého pocházejí od brněnského řezbáře Ondřeje Schweigla. Soubor jedenácti Raabových obrazů byl zakoupen ze zrušeného velehradského kláštera.
Sedm náhrobků zasazených do zdí chrámové lodě nese znaky Zástřizlů a Petřvaldů. Náhrobky pocházejí z kaple sv. Alžběty. Kostelní věž má čtyři zvony z let 1519, 1680, 1686 a 1754. Oprava vnějších a vnitřních prostor kostela proběhla v nedávných letech.

Sousední fara byla postavena ve stylu venkovského baroka v sedmdesátých letech 17. století. Později k ní přibyly v zadním traktu hospodářské budovy s dvorem. Až do konce čtyřicátých let minulého století v ní žil kněz a často i dva kaplani. Nejznámějším zdejším knězem byl malíř a grafik Arnošt Hrabal, jehož práce opěvují krásu okolní krajiny. Budova dostala novou střechu v první polovině minulých devadesátých let. Postupně jsou rekonstruovány i bývalé hospodářské budovy.