Borkovanské kraslice jsou známé snad po celém světě, až v Americe mají zájem o získání skvostů z dílny lidového umění, zachovaného v původní podobě po desetiletí. Sami Borkovanští nevědí, odkdy a jak se začaly jejich pověstné kraslice v obci vyrábět.

Co se dneška týče, je výroba velikonočních kraslic celoroční záležitostí žen, ale učí se i malá děvčátka, tradice přetrvává a dědí se z pokolení na pokolení. Je stále více žádána jak doma, tak i v zahraničí. Mnoho zástupců různých států se může pochlubit vlastnictvím borkovanských kraslic. Touto cestou se dostaly až do Kanady, Mexika, Anglie, Francie, Švýcarska, Rakouska, Holandska, Dánska a dalších států.

Některé ženy se pochlubily svou dovedností na přehlídce lidových řemesel a umění v mnoha státech Evropy, každoročně se představují také v Praze. V tradičním borkovanském kroji předváděly mnoha zájemcům celé dny, jak vzniká taková práce.

Vyprázdněná skořápka vajíčka se předem nabarví, anilinová barva se nanáší štětcem. Bez předchozího navržení nebo předkreslení motivu se do skořápky zarývá "résovák" (od toho "résování" kraslic) z tvrdého materiálu na opracování kovu, dnes se používají zalomené ostře nabroušené trojhranné pilníky. Postupně pod šikovnými prsty vznikají nejrůznější květy, lístky, ptáčci a další tvary. Odborně nazýváme techniku gravírování.

Kraslice rozdělujeme podle rozvržení kresby do několika skupin, podle toho jak je veden ozdobný pruh, většinou ji dělí podélně na polovinu - kraslice půlkové. Dokola napříč narýsované motivy mají kraslice bečičkové, z dalších druhů pak rozlišujeme kraslice srdíčkové nebo zástěrkové. V poslední době se rozšířily vícebarevné kraslice, jejich výroba je složitější, několikrát probíhá nanášení barev, několikrát probíhá také samotné rýsování vzorů.

Protože jde o ruční práci, je zcela zaručena originalita každého kusu. I kdyby se snažila malérečka sebevíc napodobit svoji dříve vyrobenou kraslici, nikdy nebudou vypadat obě stejně Především v tom spočívá krása borkovanských kraslic.