Tisková zpráva

Hodonín (7. 3. 2013) Patrně v pozdních večerních či nočních hodinách ze čtvrtka na pátek dorazí do hodonínské zoo transportní vůz s vzácným nákladem. Po zhruba tři čtvrtě roku trvajících snahách ředitele zoo Martina Kruga se podařilo k mladičké samici tygra ussurijského Raje (do Hodonína přišla z německé Hoyerswerdy v prosinci minulého roku) sehnat ještě o rok mladšího samce. Igor, jak se dvouletý krasavec jmenuje, přijde ze Zoo ve francouzském Amneville.

„Naším cílem je plnohodnotně se zapojit do chovu sibiřských tygrů. Tak, abychom mohli toto krásné zvíře nejen vystavovat, ale také rozmnožovat a účastnit se ochranného programu při posilování generace tygrů, která žije v zajetí,“ prozradil své plány šéf zoo.

Tygr Timur, který donedávna v hodonínské zoo obýval severní část výběhů pavilonu velkých koček, toto poslání naplňovat nemohl. V jeho genetickém profilu byly totiž už dříve objeveny stopy tygra sumaterského. Za této okolnosti evropský koordinátor nařídil jeho vyřazení z chovu a doporučil ho pouze pro expoziční účely. Ty Timur nyní naplňuje v Zoo Spišská Nová Ves, kam byl před čtrnácti dny odvezen.

„Měli jsme zájem dostat do naší zoo perspektivní zvířata, a to jak věkem, tak možností rozmnožování. To se nám nyní doufejme podařilo,“ uvedl Martin Krug.

Protože však genetická linie předků těchto jedinců je v evropském chovu poměrně bohatě zastoupena, není podle koordinátora žádoucí, aby hodonínská zoo produkovala velké množství mláďat. „Před kvantitou budeme upřednostňovat kvalitní odchovy po boku matky tak, aby se mláďata naučila správnému chování a disponovala vším, co má tygr mít. Podle pokynů koordinátora bychom měli odchovávat zhruba každým třetím rokem. Jen takovým způsobem se dá předejít situaci, kdy by v budoucnu kvůli preferování některé z pokrevních linií nebylo možno utvořit geneticky vhodný pár,“ vysvětlil ředitel zoo.

Právě větev samce Igora je v Evropě hojně zastoupena, proto budou odchovy v Zoo Hodonín regulovány. „Nejsnadnějším způsobem jak zabránit početí, je zvířata ve výběhu nespojovat, nýbrž je vypouštět na střídačku. Jiným způsobem je antikoncepce, která se pak v příhodné chvíli vysadí,“ naznačil strategii regulace odchovů v hodonínské zoo její ředitel.

Tygr ussurijský je největší a také nejdelší kočkovitá šelma na světě, která žije v nehostinných podmínkách oblastí kolem sibiřských řek Amur a Ussuri. Dosahuje až 300 kg hmotnosti a včetně ocasu až čtyřmetrové délky. Zatímco v zajetí žije kolem 750 jedinců, ve volné přírodě se jich vyskytuje už jen kolem tří set. Odpovědnost za to nese nejen nekontrolovaný lov, ale i odlesňování a zabírání půdy pro zemědělství. V přírodě je tygr na jedno posezení schopen spořádat 45 až 50 kg masa, v zajetí krmná dávka zpravidla činí 7,5 až 12 kg masa, zejména hovězího, na kus a den. Pro zpestření dostává i telecí, kozí, ojediněle i skopové, jako biologické krmivo pak kuřata a slepice s peřím, případně králíky i se srstí pro podporu trávení a čištění trávicího traktu. Tygra ussurijského má Zoo Hodonín ve svém logu.

 Bohuna Mikulicová, tisková mluvčí Zoo Hodonín č. tel. 724 247 812

Do hodonínské zoo se vracejí velbloudi

Hodonín (25. 4. 2013) Lidé, kteří se chystají do hodonínské zoo, se mohou těšit, že opět spatří velbloudy. Po devíti měsících, kdy byl do Zooparku Vyškov po skonu samice Pavlíny odvezen osiřelý samec Akim, spatří - nikoli v původním velbloudím výběhu, ale tam, kde donedávna vídali koně – ročního samečka jménem Dali. Zatímco však bývalý pár tvořili velbloudi jednohrbí, ten budoucí bude složený z dvouhrbých drabařů.

Zoo Hodonín tak představí staronový druh velblouda, nebot pár drabařů v minulosti už chovala. Poté co nejdříve na otravu uhynula samice a v roce 2003 i samec Jásir, už měla jen pár dromedárů, který do Hodonína přišel v roce 1998 ze Zoo Olomouc. „Sehnat nepříbuzné dromedáry je problém. Kromě Hodonína, který s jejich chovem loni skončil, je v rámci Unie českých a slovenských zoo mají už jen ve Vyškově a Dvoře Králové,“ řekl zoolog Jiří Ingr. Návrat k drabařům však má několik výhod. Tím, že se s nimi častěji pracuje, vyjma období páření vykazují méně agresivity než dromedáři, jsou mírumilovnější . Také nevyžadují vytápěné stáje, jako tomu bylo u jejich předchůdců.

Roční Dali přišel ze Safariparku v nizozemském Beekse Bergenu a nyní se pro něj a pro samičku, jež za ním v dohledné době přijde ze Zoo Liberec, bude chystat stáj, která vznikne přestavbou té po koních. A v plánu je získat ještě další samici a vytvořit tak pohlednou skupinku. Jakmile zvířata dospějí, k čemuž dojde ve třetím až šestém roce jejich života, bude se počítat také s odchovy.

Velbloud dvouhrbý dnes divoce žije už jen v poušti Gobi na pomezí Mongolska a Cíny. Jako hospodáská zvířata chovají drabaře v Afghánistánu, Turecku a řadě zemí střední Asie, v Íránu a Cíně.

Typické pro drabaře jsou dva hrby sloužící jako zásobárny vody a potravy uložené ve formě tuku. Krátké končetiny má uzpůsobené k běhu v kopcovité a skalnaté krajině. Srst, již tvoří hustá vlna, chrání velblouda proti chladu a v létě proti slunečním paprskům. Pohyb v písku mu umožnují chodidla s tlustými pružnými polštáři a roztažitelnými prsty. Oční víčka s dvěma řadami dlouhých řas je chrání před prachem a pískem. Drabař v kohoutku měří 180 až 200 cm, i s hrby má výšku až 230 cm. Dlouhý bývá 350 až 380 cm, a to i s ocasem, který měří až půl metru. Drabaři jsou schopni přečkat dlouhodobě suché pouštní podnebí bez vody.

Foto: Roční sameček Dali do hodonínské zoo přišel z nizozemského Safariparku v Beekse Bergenu. Foto Bohuna Mikulicová